Homosexuální aktivisté říkají, že homosexualita je pro ně normální a přirozená stejně, jako je heterosexualita normální pro ostatní. Tím ale prozrazují, že vůbec nechápou, co je normální a přirozené. Sugerují nám totiž, že normální a přirozené je to, k čemu je člověk přitahován, kam inklinuje. 

Homosexuálové jsou zajisté sexuálně přitahováni k osobám stejného pohlaví, to je ale ještě normálními nedělá. Kdyby tomu tak bylo, pak by i pedofilové byli normální, i zoofilové, i nekrofilové. Prostě - člověk může být sexuálně přitahován k různým objektům, živým i neživým, lidským i nelidským, ale to neznamená, že to všechno je normální. 

Normální je totiž jen to, jak to má v přirozeném řádu věcí být. A v přirozeném řádu věcí to má být tak, že muži mají být přitahováni k ženám a ženy k mužům. Proč? Protože přirozeným cílem lidské sexuality je dát vznik novým generacím lidských bytostí. Lidská sexualita má různé funkce. Především spojuje, posiluje a určuje vztah mezi manžely - mezi mužem a ženou. Ale jejím hlavním cílem je dát vznik novým lidským bytostem. Ty projevy lidské sexuality a ty sexuální touhy, které z principu nemohou dát vznik novému lidskému životu, nemohou být považovány za normální. Tyto projevy sexuality představují vždy odklon od normy, od přirozenosti, latinským slovem deviaci, a ti, kdo touto odchylkou a zároveň i úchylkou trpí, jsou, a nyní to myslím bez urážky - deviantní.

Uveďme si to na příkladu slepoty. Pro člověka, každého člověka, je přirozené a normální vidět, tj. - nebýt slepý. Bohužel, někteří lidé se rodí, a tedy vůbec za to nemohou, to je pravda, jako slepí a nikdy nic neuvidí. Je proto správné o nich říci, že jejich normálem a jejich přirozeností je být slepý a nevidět? To nikoli. Pro člověka jakožto člověka, tedy pro každého člověka je normální a přirozené vidět, a tedy nebýt slepým. Každý člověk má potenci vidět. Bohužel, u některých slepých tato potence není naplněna. V jejich případě se tedy jedná o odklon od normálu, nikoli o normu či standard. Na druhé straně přirozeností židle je nevidět. Židle ze své přirozenosti nevidí. Nelze však říci, že židle je slepá. Židle není slepá, to proto, že přirozeností židle, na rozdíl od člověka, je nevidět. Slepým může být jen ten, komu je přirozené vidět. Ten samotný fakt, že člověk může být slepý, ukazuje, že normou, přirozeností pro člověka, je vidět. Když nevidí, znamená to deficit, nedostatek či deviaci, odklon od něčeho normálního a přirozeně lidského.

Stejně je tomu i s homosexualitou. Pro člověka, každého dospělého člověka, je přirozené a normální být sexuálně přitahován k osobě jiného pohlaví, neboť jenom při takové inklinaci je možné, když člověk na jejím základě jedná, že cíl, přirozený cíl lidské sexuality, to znamená vznik nového lidského života, může být naplněn. Proto, když je někdo přitahován k osobě stejného pohlaví, nebo ke zvířeti, nebo k mrtvole, nebo k věci - není to jeho novou přirozeností, nýbrž odklonem, to je deviací od lidské přirozenosti a normálu.

Ještě jednou: Pokud je homosexualita pro homosexuály normální, proč také není normální pedofile, zoofilie či nekrofilie pro pedofily, zoofily a nekrofily? Mají také oni dostat společenské uznání, registrované partnerství? Existuje pak vůbec něco, co by bylo lze nazvat sexuální úchylkou? Pokud vše, k čemu je člověk sexuálně přitahován, je nutně normální, pak neexistuje nic nenormální, ani to, kdyby byl někdo sexuálně uspokojován při sadistickém mučení jiné lidské bytosti. To by podle této logiky - že když je člověk k něčemu přitahován, pak je to pro něho normální – muselo být i toto normální. Ten zásadní spor je zde o to, zda to, co je lidsky normální a přirozené, je dané a neměnné, a zároveň nahlížené rozumem, anebo zda je to svévolně určováno lidskou vůlí. Je to tedy spor - rozum versus vůle. V tom prvním případě rozum poznává a odhaluje to, co je správné, v tom druhém případě si to určuje vůle toho kterého člověka. Podstatou západní civilizace, ať již přítomnou v jejím kořenu židovském, či v antickém kořenu řecko-římském anebo mohutně zvýrazněnou křesťanskou syntézou kořenů obou, je, že normalitu a správnost odhaluje rozum.

Proti této západní civilizaci vypukla ve 20. století totalitní revoluce. Nacisté i komunisté tvrdili, že o tom, co je normální a správné, rozhoduje vůle - ta jejich - a říkali (konkrétně nacisté), že západní civilizace sice učí, že Žid je člověk, má plně lidskou přirozenost, a proto nemusí být svévolně zavražděn, ale nacisté říkali - to je překonané. Stejně tak komunisté říkali, že stará západní civilizace sice učila, že kulak je člověk, má plně lidskou přirozenost, a proto nesmí být svévolně zavražděn, ale komunisté dodávali - to je překonané. V obou případech, i komunisté i nacisté tvrdili, že normy, ty určuje jejich vůle - „my sami si je tvoříme“.

Zdá se, že tutéž mentalitu svévolného tvoření norem sdílí i homosexuální hnutí. Přitom po listopadu 1989 u nás panoval velice liberální modus vivendi. Co dělají dospělí homosexuálové, ale i heterosexuálové ve svých ložnicích, to je jejich věc. Nikdo je nebude za to kriminalizovat. Ostatní však mohou mít na homosexuální aktivity negativní názor. Tento modus vivendi však napadlo homosexuální hnutí. Začalo požadovat ne toleranci pro sebe, kterou již mělo, nýbrž to, aby celá společnost uznala jejich orientaci za normální a rovnocennou s orientací heterosexuální. A tento svůj požadavek netolerantně vnucuje nám všem ostatním, celé populaci. Dokonce někteří z nich požadují, aby již pouhé vyslovení nesouhlasu s homosexuálními aktivitami bylo považováno za zločin proti lidskosti, tzv. zločin homofobie, a ti, kdo jej spáchají, aby byli kriminalizováni. Mimochodem, ve švédském království se už tento případ stal. Jeden protestantský pastor, Ake Grien, byl za kritiku homosexuálního jednání odsouzen do vězení. Jinými slovy - to, o co se tady jedná, je masivním útokem proti svobodě slova pod homosexuálním praporem. To je však věc, se kterou se nemůžeme smířit. Jsme ochotni tolerovat to, co homosexuálové dělají ve svém soukromí, nikdo nás však nepřinutí to prohlásit či považovat za normální, a rovněž se nechceme vzdát svého práva na svobodu slova a kritiku toho, co považujeme za nespravedlivé, nesprávné nebo nepřirozené.

Autor: MUDr. Roman Joch