Michael Glatze

 

Michael Glatze býval ikonou homosexualistického politického boje. Mladý, pohledný „nordický“ blonďák, absolvent prestižní Dartmouth College, který založil hnutí „Mladá Gay Amerika“ (Young Gay America), jednu z establishmentem nejmilovanějších organizací pro podporu homosexualismu mezi americkou mládeží. Pak se cosi stalo. Michael našel svou vnitřní pravdu a víru v Boha. Nyní svůj zážitek označuje za „coming out“ ze stínu homosexuálního vidění světa.

 

Hledání toho, jak onu pravdu vyjádřit, ovšem pro Michaela nebylo jednoduché. Na jeho počátku stála nemoc, o níž byl přesvědčen, že ho zabije. Když se nestalo, pocítil, že mu byl dán nový život. Zpočátku se snažil hledat způsob, jak Boha, kterého ucítil ve svém životě, skloubit s vlastním působením v homosexualistické politické lobby, a s tím, co pokládal za svou sexuální orientaci. Jak sám říká, bylo to extrémně těžké, neboť o věci nemohl mluvit s nikým ze svých blízkých.

Nakonec se, podle vlastních slov, „odřízl“ od svého starého života. Prožil různé peripetie. Rok pobýval v buddhistickém centru, odkud ho vyloučili pro „přílišné mluvení o Bibli“. Dnes říká, že „meditace mu dala jazyk, kterým ji vyjádřil, ale bez Boha by mohl meditovat léta a transformace by nepřišla“. Nyní učí ve Wyomingu v nedělní škole a plánuje se oženit a založit rodinu. O homosexuální orientaci říká, že je ze své podstaty chtíčem, který brání lidem nalézt svou vnitřní pravdu.

 

 

Šířil jsem „ctnostnou“ pornografii

Homosexualita ke mně přišla snadno, protože už tehdy jsem byl slabý. Matka mi zemřela, když mi bylo devatenáct. Otec zemřel v mých třinácti. Už v raném věku jsem cítil zmatek ohledně toho, kdo jsem a jaké pocity mám nebo nemám vůči ostatním lidem. Můj zmatek ohledně fyzické „touhy“ spolu s faktem, že jsem se cítil „přitahován“ chlapci způsobily, že jsem se ve čtrnácti letech sám zařadil do kategorie „gay“. Ve dvaceti letech jsem svoji orientaci oznámil veřejně všem kolem sebe.Ve dvaadvaceti jsem se stal editorem časopisu, zaměřeného na mladé gaye. Fotografie tam uveřejňované byly vždycky na hraně pornografie, ale mně se zdálo, že můžu časopis použít jako základnu, na níž vybuduji lepší a větší věci.

A tak ke mně „přišel“ časopis a hnutí Young Gay America. Měl zaplnit mezeru, kterou vytvořil onen druhý časopis, pro který jsem pracoval – tedy hlavně být pokud možno nepornografický. A zaměřený na mladé, homosexuální Američany. Když jsme magazín odstartovali, mladí gayové a lesby byli nadšení. Hnutí posbíralo řadu cen, bylo uznáváno a vyzdvihováno. Dostalo i cenu od velké gay organizace Equality Forum, když jí bylo vyhlášeno „národním vzorem“. Tuto cenu obdržel rok poté kanadský ministerský předseda Jean Chretien (za to, že se zasadil o legalizaci homosexuálních „sňatků“ v Kanadě, pozn. red.). Média nás milovala – byli jsme v televizi PBS, Seattle Times i na obálce slavného časopisu Time.

S pomocí společností propojených s PBS a organizace Equality Forum jsem také produkoval první velký dokumentární film o sebevraždách homosexuálních dospívajících, nazvaný „Jim In Bold“, který obletěl svět a posbíral řadu festivalových cen. V Young Gay America jsme také dali dohromady výstavu, plnou fotografií a příběhů homosexuálních dospívajících z celé Severní Ameriky. Byla k vidění v Evropě, Kanadě a části Spojených států. Časopis YGA jsme začali vydávat v roce 2004. Hrál si na to, že je „ctnostným protějškem“ ostatních periodik zaměřených na mladé gaye. Říkám „hrál si“, protože po pravdě řečeno YGA byl stejně škodlivý jako všechny ostatní podobné časopisy – jen nebyl otevřeně pornografický, takže byl pokládán za „slušný“.

Trvalo mi téměř šestnáct let, než mi došlo, že homosexualita jako taková není zrovna „ctností“. Bylo těžké uvědomit si vlastní pocity ohledně homosexuality, protože jsem v ní byl tak ponořen. Pro mě byl můj „coming out“, tedy „vyjití na světlo“ ze stínu homosexuálního uvažování o světě, ta nejkrásnější, nejúžasnější a nejsvobodnější věc, kterou jsem v celém svém životě zažil.

 

 

Homosexualita, pokud ji předložíme mladým lidem, je pornografická ze své podstaty. Ničí mladé, snadno ovlivnitelné mysli a mate jejich rozvíjející se sexualitu.

Jenže to jsem zjistil až ve třiceti. První vydání časopisu YGA bylo okamžitě vyprodáno hned v několika velkých amerických městech. Časopis měl nevídanou podporu ze všech stran: od škol, rodičovských sdružení, knihoven, vládních organizací – zdálo se, že se líbí každému. Strefil se přesně do panujícího ducha doby, kterým bylo „akceptovat a podporovat“ homosexualitu. A mně připadla role vůdce. Dokonce mě přizvali, abych mluvil na prestižním „Fóru JFK mladšího“ na harvardské Kennedy School of Government (tedy politologické fakultě jedné z nejslavnějších univerzit světa, která podle svých webových stránek „připravuje vůdce pro demokratické společnosti“, ať už to znamená cokoli, pozn. red.)

 

 

Homosexualní touhy jsou chtíč a odvádějí nás od nás samých

Poté, co jsem se viděl na videu, jak na této akci mluvím, jsem poprvé v životě vážně zapochyboval o tom, co vlastně se svým životem a se svým vlivem provádím. Věděl jsem, že nemám nikoho, s kým bych o svých otázkách a pochybnostech mohl mluvit. Tak jsem se obrátil k Bohu. Svůj vztah k Bohu jsem nalezl po jednom záchvatu těžkých zdravotních obtíží, které zahrnovaly křeče břicha a zvracení – což mě dnes nepřekvapí, když si vzpomenu, v jakých aktivitách jsem se rád angažoval.

Brzy jsem pochopil, že existují věci, které jsem nikdy nepokládal za možné. Jako například fakt, že vedu hnutí hříchu a mravní zkaženosti. Nechtěl bych, aby moje prohlášení vyznělo tak, že jsem své prozření založil na dogmatu, ať už jakémkoli. Opak byl pravdou. Přišel jsem si na to sám. Pochopil jsem, když jsem se nad vším doopravdy zamyslel – a doopravdy se pomodlil – že homosexualita nám zabraňuje nalézt pravé Já, které je uvnitř nás. Když nás zaslepuje homosexualita, nemůžeme vidět pravdu.

Věříme, pod vlivem homosexuality (nebo spíše homosexualismu, pozn. red.), že náš chtíč je nejen věc přijatelná, ale že je dokonce ctností. Ale homosexuální „touhu“ vždycky provází chtíč. Něco mě pohánělo hledat pravdu, protože nic, co jsem zažíval, mi nepřipadalo správně. Zadíval jsem se dovnitř. Ježíš Kristus nás opakovaně nabádá, abychom nevěřili nikomu, než Jemu. Udělal jsem, co po mně chtěl, s vědomím, že Království Boží sídlí v mysli a srdci každého člověka. Co jsem objevil – co jsem se tak naučil – o vlastní homosexualitě, mě ohromilo. Když jsem poprvé na střední škole „objevil“ své homosexuální touhy, bylo to proto, že jsem si všiml, že pozoruji ostatní kluky. Uzdravil jsem se z nich tak – když jsem pochopil, že bych vážně měl, jinak riskuji, že svými aktivitami ublížím mnoha dalším lidem – že jsem prostě začal věnovat pozornost sám sobě. Abnormální znamená „to, co nás zraňuje, co zraňuje normalitu“. Homosexualita nás vede z našeho přirozeného stavu, kdy jsme v dokonalé harmonii a zajedno se vším, co je, a odděluje nás, dostává nás do stavu věčné, nenaplnitelné touhy po vnějším, tělesném objektu, který si nikdy nemůžeme přivlastnit.

Kdykoli přišlo pokušení tělesného chtíče, zaměřil jsem na něj svou pozornost, podržel ho v ní, vypořádal se s ním. Nazval jsem ho pravým jménem a nechal ho jednoduše odejít. Odešlo samo. Mezi povrchním okouzlením – sebou, nebo jinými – a opravdovým obdivem a láskou existuje hluboká a zásadní propast. Pokud doopravdy milujeme sami sebe, nepotřebujeme nic, co k nám přichází zvnějšku, ze světa tužeb, ať je to touha po společenském uznání, nebo po fyzickém uspokojení. Naše touhy se sjednotí s jádrem naší bytosti a neřídí je neurotická křeč, která nás od nás samých naopak odvádí. Homosexualita nám umožňuje nejít pod povrch, k sobě, tím, že nám dává rozptýlení v povrchnosti a povrchním chtíčem ovlivněných vztazích – tedy alespoň dokud je „akceptována“ právním řádem. Výsledkem je, že nespočetní z nás se zcela minou se svou vlastní nejpravější podstatou, se svým Já v Kristu, darovaným nám Bohem. Homosexualita pro mě začala, když mi bylo třináct let, a skončila, když jsem se „odřízl“ od veškerých vnějších vlivů a intenzívně se zaměřil na svou vlastní vnitřní pravdu – když jsem ve třiceti letech objevil hloubky osobnosti, dané mi Bohem.

Mnozí, které drží v drápech homosexualita nebo jiný druh chtíče, mají pocit, že je Bůh jejich nepřítelem, protože On je upozorňuje, kým a čím mají doopravdy být. Lidé, které Bůh takto „chytí při činu“ raději setrvávají v „blažené nevědomosti“ a pravdu a ty, kdo ji hlásají, umlčují vzdorem, odsuzováním a nálepkami jako „rasista“, „hrubián“ „zlo“ a „diskriminace“.

 

 

Veřejná podpora uzdravení se z homosexuality prakticky neexistuje

Uzdravit se z ran způsobených vlastní homosexualitou není jednoduché – a veřejná podpora téměř neexistuje. Na tu, která zbývá, házejí špínu, vysmívají se jí, umlčují ji rétorickými cvičeními, nebo ji kriminalizují pomocí překroucených zákonů. Já sám jsem musel vydržet vlastní pocit studu a nesouhlas všech, kteří mi v té době byli blízcí, abych našel svou pravdu. Částí homosexuální (či spíše homosexualistické, pozn. red.) agendy je i to, aby homosexuální lidé vůbec přestali přemýšlet o tom, zda se nestat heterosexuálním, aby to nesměla být ani otázka, kterou si položí, natož pak aby se ptali po tom, zda by to skutečně mohli udělat.

Pro mě byl můj „coming out“, tedy „vyjití na světlo“ ze stínu homosexuálního uvažování o světě, ta nejkrásnější, nejúžasnější a nejsvobodnější věc, kterou jsem v celém svém životě zažil. Chtíč nás vyvádí z vlastního těla a „přikovává“ naši psychiku navždy k fyzickému tělu druhé osoby. Proto homosexuální sex – a jakýkoli jiný sex, jehož zdrojem je chtíč – nikdy není uspokojivý: je to neurotické hnutí mysli, spíš než přirozená, normální touha. Normální je normální – a říkají tomu normální z dobrého důvodu.

Abnormální znamená „to, co nás zraňuje, co zraňuje normalitu“. Homosexualita nás vede z našeho přirozeného stavu, kdy jsme v dokonalé harmonii a zajedno se vším, co je, a odděluje nás, dostává nás do stavu věčné, nenaplnitelné touhy po vnějším, tělesném objektu, který si nikdy nemůžeme přivlastnit. Homosexuální lidé – stejně jako všichni ostatní – touží po oné mytické pravé lásce. A ona skutečně existuje. Problém homosexuality ovšem je, že pravá láska k nám přichází jedině tehdy, když v sobě nemáme nic, co by bránilo tomu, aby zářila z našeho nitra. Nemůžeme doopravdy být sami sebou, pokud jsme chyceni v začarovaném kruhu a skupinové mentalitě vnucovaného, chráněného a oslavovaného chtíče.

Bůh ke mně přišel, když jsem byl zmatený, ztracený a sám. Bál jsem se a nevěděl jsem, jak dál. Řekl mi – skrze modlitbu – že se vůbec nemám čeho bát, a že vlastně jsem už doma – jen jsem si musel v domově vlastní osoby trochu uklidit. Věřím, že všichni lidé někde hluboko uvnitř pravdu znají. Myslím, že právě proto řadu lidí křesťanství tak děsí. Připomíná jim svědomí, které máme všichni.

 

Svědomí a sexuální pravda: Bůh nakonec vyhraje, víte?

Svědomí nám dovoluje odlišit dobré od zlého a je nám průvodcem k tomu, abychom se stali silnějšími, svobodnějšími lidskými bytostmi. Uzdravit se z hříchu a nevědomosti může každý, ale nejdřív se musí osvobodit z myšlenkových vzorců, které dnes ovládají lidstvo stylem „rozděl a panuj“. Sexuální pravdu lze nalézt, pokud chceme a dokážeme připustit fakt, že naše kultura podporuje a vnucuje nám chování, které ubližuje životu. Pocit provinilosti by nám neměl sloužit jako záminka k vyhýbání se nepříjemným otázkám.

Homosexualita mi vzala téměř šestnáct let života, po které jsem hlásal vždycky nějakou tu lež skrze celostátní média zaměřená na děti. V evropských zemích se homosexualita považuje za natolik normální, že dětem na základních školách dávají „gay“ knihy pro děti do seznamu povinné četby. Polsko, země, pro kterou je zničení vlastního národa působením vlivů zvenčí až příliš živou vzpomínkou, se odvážně staví na odpor Evropské unii, která se snaží indoktrinovat děti Poláků homosexuální propagandou. Evropská unie na oplátku nazvala polského prezidenta „odporným“.

Já sám jsem byl pěkně dlouho „odporný“, i když přesně opačně. Se svou vinou se pořád vyrovnávám. Jako vůdce hnutí za práva homosexuálů jsem měl mnohokrát možnost promlouvat k veřejnosti. Kdybych mohl vzít zpět některé z věcí, které jsem říkal, udělal bych to. Teď vím, že homosexualita je chtíč a pornografie. A nikdy mě nikdo nepřesvědčí o opaku, ať už budou mluvit, jak chtějí medovými hlásky, ať bude jejich osobní příběh, jak chce smutný. Viděl jsem. Vím, kde je pravda. Bůh nám nedal pravdu bezdůvodně. Je tu proto, abychom mohli být sami sebou. Je tu proto, abychom se ve své dokonalosti mohli sdílet se světem, tvořit svět v jeho dokonalosti. To, co říkám, nejsou zbožná přání nebo divné ideály – je to Pravda. Uzdravení z hříchů světa není možné během chvilky – ale možné je. Pokud se mu ve své pýše nepostavíme na odpor. Ono totiž, jestli se vám to ještě nedoneslo – Bůh nakonec vyhraje, víte?

 

 

 

ROZHOVOR S MICHALEM GLATZEM

 

Michael bol si jedným z lídrov homosexuálneho hnutia v Amerike. Vo svojom príbehu uvádzaš, že homosexuálne hnutie podporuje hriech a korupciu. Môžeš detailnejšie popísať korupčné pozadie homosexuálneho hnutia a hriech, ktorý podporuje? 

 

Áno samozrejme, Homosexualita je hriechom proti Bohu. Existuje veľa hriechov voči Bohu. Hriech znamená „minúť cieľ" alebo nesúlad so svätou prirodzenosťou Boha. Keď zistíte, že toto je to, čo znamená hriech, zistíte, že každý jeden z nás zhrešil a pokračuje v hrešení!
Všetci sme minuli cieľ! (kvôli dedičnému hriechu, sme uvádzaní do pokušenia robiť čo je nesprávne alebo zakázané). Vďakabohu, Kristus zomrel za všetky naše hriechy, minulé, prítomné i budúce - takže tí, čo veria v Neho, tým je daný čistý štít a večný život v prítomnosti svätého Boha. Dostávame Božiu spravodlivosť, nie našu vlastnú (a je jedno ako veľmi sa o ňu pokúšame, nemáme našu vlastnú spravodlivosť!).
 
Inak povedané, homosexualita je jeden z mnohých hriechov uvedených v Božích zjaveniach ľudstvu v Biblii, ktoré taktiež zahŕňajú klamstvo, cudzoložstvo atď. Ale neexistuje žiadne klamstvo, ktoré je dobré v očiach Boha, každé klamstvo je hriech. Podobne, každá homosexualita je hriechom voči Bohu. Prečo je hriechom? Pretože je to zvrhlosť ľudského tela, ktoré bolo stvorené s určitým zámerom.
 
Niektorí ľudia sa domnievajú, že Biblia je, akosi „zastaralá", ale títo ľudia postrádajú jednu z najväčších charakteristík Boha, ktorá je, že ON je nemenný a to je dôvod prečo veriť Jeho dobrote a dokonalosti! Takže, nie, Biblia nie je „stará novina" alebo niečo podobné, ako niektorí tvrdia. Znovu, nie je žiadna homosexualita ktorá je nejako „OK" v Božích očiach, preto, hocaké hnutie propagujúce homosexualitu je hnutie hriechu a　korupcie prirodzenej ľudskej sexuality a malo by byt potlačené. Navyše, kresťania a iní ľudia so svedomím, potrebujú osloviť tých, ktorí boli chytení v hriešnom spôsobe života homosexuality, osloviť v zľutovaní a láske, pomôcť im vyliečiť sa z bolestných návykov homosexuality, ponúknuť im lepšiu cestu - celistvosť ktorá sa nedá zažiť praktizujúc homosexualitu.
 
V Rimanoch 1,27 sa opisujú muži zapojení v homosexualite tak, že „sami na sebe odniesli zaslúženú odplatu za svoje poblúdenie" a hocikto zainteresovaný v takomto očividnom hriechu proti Bohu bude cítiť niečo čo sa volá duševná smrť, oddelenie od lásky a dobroty Boha. Môžu sa pokúsiť o prerobenie Boha v ich vlastnej predstave, aby sa hodil k ich hriechu (ako sa mnohí „liberálni kresťania" pokúšajú, a ja som to skúšal asi rok alebo tak nejako, keď som si predstavil, že by som mohol byť „gay kresťan") Ale nakoniec, pravda zvíťazí a človek naozaj hladný po pravom priateľstve s　Ním, pravý Boh odvolá ich hriechy a pustí sa do uzdravovania. Modlím sa za týchto ľudí.
 
 

Aký je konečný zámer homosexuálneho hnutia? Uspokojí sa hnutie s vymožením práva na adopciu detí a rovnoprávnosťou s manželstvom muža a ženy?

Nie, „neuspokojí" sa s ničím, pretože stála prítomnosť heterosexuálov je pociťovaná ako útlak pre tých, ktorí sú uväznení v homosexualite - kto vie, v ich vnútri, že by mohli byť normálni, ale vyberú si namiesto toho žiť v lži.


Homosexualita a heterosexualita nemôžu koexistovať, pretože jedno je deformácia druhého a bude stále pokračovať snažiť sa predčiť to druhé. To je dôvod, prečo homosexualita je tak nebezpečná pre ľudský život a prečo je takým ohavným hriechom v očiach Boha. Ak sa pozriete do histórie, vždy, keď sa ľudstvo upne odvrátilo od Boha k „ich vlastným cestám", stali sa viac a viac sexuálne degradovanými, stále viac a viac zameraní na naplnenie vlastných telesných rozkoší. Homosexualita sa vždy objavovala... a horšie hriechy. Každý, kto mal najmenšie pochopenie ľudskej prirodzenosti vie, že homosexualita je iba jednou zložkou totálnej sexuálnej nemravnosti, ktorá ak sa prikloníme nejako priznať homosexualite „posvätený status" - bude len a len bláznivejšia, pretože ľudia sa zmenia na viac a viac hriešnych v správaní, aby naplnili svoje perverzné rozkoše.


Musíme rozlíšiť, či jednotlivec, ktorý je v moci svojej vlastnej rozkoše a　zvrhlosti sa vedome rozhodol, ale môže byť i v situácii, kde on alebo ona nepoznajú lepšiu cestu. Preto pre kresťanov je také dôležité milovať s božou láskou všetkých, ktorí boli použití, alebo podvedení, dosiahnuť ich so svätou pravdou Milosti, ktorá je jediná 100% úspešná cesta ako dať ľuďom nový život a vykúpenie z ešte väčších a hnusných hriechov.

 

Mnohí kresťania sú schopní veriť, že Boh môže oslobodiť človeka od alkoholu, drog, alebo ho zázračne uzdraviť. Avšak predstava, že Boh môže uzdraviť človeka z homosexuality je pre mnohých neuveriteľná, pretože veria, že človek sa homosexuálom rodí. Ty svedčíš o tom, že Ťa Boh uzdravil z homosexuálnej mentality. Čo by si odkázal tým, čo pochybujú o možnosti, že Boh môže uzdraviť človeka z homosexuálnej mentality?

 

 

V čom spočíva úspech presadzovania homoagendy v tak širokom medzinárodnom meradle? Aké najúčinnejšie prostriedky pre šírenie hodnôt homoagendy sa používajú?

je iba jednou zložkou totálnej sexuálnej nemravnosti, ktorá ak sa prikloníme nejako priznať homosexualite „posvätený status" - bude len a len bláznivejšia, pretože ľudia sa zmenia na viac a viac hriešnych v správaní, aby naplnili svoje perverzné rozkoše. Musíme rozlíšiť, či jednotlivec, ktorý je v moci svojej vlastnej rozkoše a　zvrhlosti sa vedome rozhodol, ale môže byť i v situácii, kde on alebo ona nepoznajú lepšiu cestu. Preto pre kresťanov je také dôležité milovať s božou láskou všetkých, ktorí boli použití, alebo podvedení, dosiahnuť ich so svätou pravdou Milosti, ktorá je jediná 100% úspešná cesta ako dať ľuďom nový život a vykúpenie z ešte väčších a hnusných hriechov.Existuje nespočetná sieť organizácii v politike, médiách atď., ktoré propagujú homosexuálnu agendu. Advokáti práv „gayov" úspešne spojili ich prípad so širším občianskym právom, dovoľujúc teraz každému usúdiť, že „anti-gayovské" myšlienky sú tie isté ako anti-černošský rasizmus. A toto, samozrejme, nie je pravda. Nikto nikdy nezačal ako čierny a potom sa stal bielym, iba ak v extrémnom prípade. Ale ľudská rozdielnosť je úplne odlišná ako sexualita.

 

Problémom je, že politici, aktivisti a médiá sú veľmi dobré vo vytváraní emocionálnych argumentov, ktoré uväznia ľudí do pocitu viny v prípade, ak majú nejaké negatívne alebo kritické myšlienky proti homosexualite. Dobrosrdeční ľudia cítia vinu, potom sa zahanbia, potom nič nepovedia a neskôr začnú s kompromismi. Čím viac sa niečo, čo je zlé môže zdať dobrým, tým viac ľudí jednoducho dovolí zlu existovať... to je to, čo sa deje s homosexualitou. Stávame sa viac a viac necitlivými do bodu, keď tí, ktorí stoja za pravdou sa zdajú byť väčšími a väčšími extrémistickými alebo dokonca „radikálnymi"! Ale jediná „radikálna" vec je, že tak veľa ľudí sa obracia na homosexualitu, aby uspokojili ich žiadostivosť, pretože alternatíva stáť na strane pravej mužnosti v tendenciách jej narastajúceho oslabenia je náročná.

 

Myslím, že praktizovanie pravej mužnosti, ktorá môže byť nájdená len v Kristovi, by malo byť hlavným cieľom každého kresťana na svete do bodu, kde môže začať vracať veci späť v správnom smere. Problémom je, že veľa kresťanov nečíta svoje Biblie, netrávia čas s Bohom a tak sa stávajú viac a　viac svetskými vo svojich rozhodnutiach (radšej ako spoliehať sa na moc - a slobodu - Ducha svätého). A teda, viac a viac kresťanov ustupuje a úplne predávajú pravdu na oplátku za akceptáciu sveta. Sme žiadaní Bohom žiť nie pre iných, ale pre Neho. Koľko Kresťanov to v skutočnosti robí? Kresťania, ktorí majú pravdu, sú tí, ktorí vnímajú za zodpovednosť za skutočné zastavenie rozmachu hriechu a úpadku, skrz silu Ducha Svätého. Môžeme dosiahnuť na tých ktorí sú zmätení, a učiť ich pravdu.... oslobodzujúcu pravdu! Ale veľa kresťanov je tak mimo toho, že nerozoznajú slobodu, ktorú majú v Kristovi,Slovo Božie, ktoré skutočne oddeľuje od všetkých očakávaní a dogiem. Takže podporujú zlé myšlienky, idey, zatiaľ čo by mali bojovať za to, čo je správne.

 

Kresťania by sa nikdy nemali nechať nekresťanmi zahanbiť pre kompromisy s Božou pravdou. Namiesto toho by mali byť pripravení zomrieť za pravdu, ak k tomu dôjde.

 

Ľudia v skutočnosti o tom vcelku nepochybujú. Namiesto toho, kupujú/"zjedia" svetový názor - prvý - že homosexualita je OK, potom používajú predpoklad a povedia „Ja jednoducho neverím" že človek sa môže z „gaya" stať hetero. Ale dôkaz je jasný. Ja som jeden z tých, ktorý prestal byť homosexuálom a stal sa heterosexuálom.

 

Chorou iróniou je, že veľa ľudí nemá vôbec žiadne problémy, keď niekto pokračuje z hetero na gaya, domnievajúc sa, že človek mal v sebe skrytú homosexualitu, ktorá len čakala kým vyjde na povrch! Ale čo tak možnosť, že nikto nemá v sebe skrytú sexualitu, ktorá nie je ničím iným len slobodou zvoliť si? Homosexualita je voľba, nie vrodená identita. Môže sa rozvinúť - tie túžby rovnakého pohlavia - v ľuďoch z viacerých dôvodov, ale radšej ako sústrediť sa na príčiny túžieb rovnakého pohlavia, oveľa dôležitejšie je zamerať sa na realitu výberu homosexuality a na dôsledky na spoločnosť tak isto, ako aj na vzťah individuálnych duší k Bohu.
 
Tí, ktorí si nevedia predstaviť človeka opúšťajúceho homosexualitu sú uväznení v postoji, ktorý v svojich základoch pochybuje v Kristovu schopnosť vyhrať, zdolať. Uväznenému človeku v ďalšej hriešnej závislosti nikdy nebude povedané, žiadnym dobrosrdečným človekom, že jednoducho nemôže skončiť, takže nemá nikdy skúšať! Ale, takzvaní „cnostní" ľudia toto skutočne vravia svojim priateľom a členom rodiny!? Toto je najväčší hriech, a úprimne, každý kto pochybuje o pravde potrebuje naozaj stráviť nejaký čas v modlitbe s Bohom, predtým, než si opäť otvoria ústa a budú ľudí hnať ďalej do zviazanosti. Kristus je sloboda, je na kresťanoch dostať všetky naše povýšenecké úsudky a prehrešky z cesty a nechať Krista oslobodiť uväznené duše. Nemám veľa trpezlivosti pre kresťanov, ktorí predstierajú, že sa zaujímajú o túto záležitosť, ale pochybujú o Božej pravde a správajú sa tak, že oni nejakým spôsobom sú inteligentnejší ako Boh. Títo ľudia majú problémy.
 
 

Alkoholici, alebo narkomani po prekonaní závislosti zostávajú celoživotne abstinujúci a teda musia čeliť tomuto pokušeniu po celý svoj život. Nie je to tak aj s　ľuďmi, ktorí sa rozhodnú odvrátiť od homosexuality?

Niekedy. Ale nemôžem hovoriť za každého, ktorý sa pokúsil uzdraviť z　homosexuality. Ako s každým ťažkým životným rozhodnutím, alebo návykom, je tu možnosť pošmyknutia sa späť. Je tu možnosť zápasov s pokračujúcim pokušením. Ale tak, ako aj s hocičím iným, je tu aj veľká možnosť úspechu. Množstvo manželských párov, s ktorými som hovoril, ktoré mi poslali fotografie svojich krásnych detí, ktoré zanechali homosexualitu veľmi dávno, sú dôkazom tejto pravdy.
 
Mnohí ľudia s homosexuálnou mentalitou túžia po uzdravení, úprimne hľadajú, modlia sa, snažia sa odmietať vo svojom vnútri homosexuálne túžby, ale znova a znova padnú do hriešneho styku. Máš odpoveď na toto tajomstvo, že niekto je úspešne pomerne rýchlo uzdravený a druhý, aby bol svätý pred Bohom musí so svojím pokušením bojovať celý život a niesť takýto kríž?
 
Ľudia strávia veľa času pochybnosťami o Kristovej moci, a žijú - namiesto toho - úplne nerestný, seba uspokojujúci život. Svätá pravda je, že Kristov život skutočne vznikne v tvojom tele, a ty už nie si ďalej živý, stal si sa mŕtvym v Ňom. Takže nie je načo sa sťažovať, ak Boh, ktorý stvoril svet a　miloval nás tak, aby nám zoslal svojho Syna, aby sa stal hriechom za nás, prebýva v našom tele!
 
Iste, život má svoje výzvy, ale niet takého muža alebo ženy na svete, ktorý by nemal v živote výzvy! Ľudia potrebujú povstať z ich pozície obete, z ich nadradeného seba uspokojujúceho života, a nechať Bohu jeho jedinečnosť v ich životoch. Iba potom budú naplnení s „plnosťou šťastia" , velebiac Boha v každom „slove a čine" a budú milovať svoje životy v Kristovi tak veľmi, nezáležiac na tom kam ich zavedie.
 
Takže ja odmietam prístup obete. Ak by som mal povedať, že človek, ktorý sa borí s homosexuálnymi pokušeniami nie je iný od toho, ktorý sa borí s inými pokušeniami, všimol by som si jednu vybranú časť reality, radšej ako celú vec. A v tejto svornosti ľudstva, Kristus rozumie tomu, čím prechádzame, pretože on bol v pokušení rovnako, ako sme my, ale bez hriechu. Preto môže pomôcť tým z nás, čo trpia - TO SME MY VŠETCI! Je to o tom, ako pozeráš na svoju cestu životom. Je to všetko na tebe, ty, ty, ty budeš možno plakať a　na veľa sa sťažovať - úplne, priamo sa vzpierať proti Bohu, pochybovať o　jeho Božstve, a domnievať sa, že ON nie je dostatočne mocný pre teba!
 
Ale ak sa poddáš - rozpoznáš, že ako kresťan si mŕtvy v Kristovi... absolútne „prekonaný" - nájdeš pravú slobodu v Božej milosti, ktorá ťa prevedie pozoruhodnými miestami, zahrňujúc vykúpenie z hriechov a ďaleko lepší život povedieš na pravú slávu žijúceho Boha.
 
Ale neberte moje slovo na to, že ste nútení si len myslieť, že som tvrdohlavý muž bez zľutovania. Študujte Bibliu. Sami spoznajte Boha. Je to Vaše rozhodnutie. Mnoho ľudí zlyhá, pretože časť z nich by si radšej hovelo v zúfalstve, akoby akceptovali plnosť Božej milosti. Je to jemnejšia forma pýchy, nie je prekvapením, že úplné uzdravenie sa nemôže udiať počas takýchto duchovných podmienok!
 

Čím by si nakoniec povzbudil ľudí na Slovensku a vo svete, ktorí túžia po uzdravení z homosexuálnej mentality?

Povzbudil by som ľudí na Slovensku s pravdou človeka a prácou Ježiša Krista. Poznáte Ho? NAOZAJ Ho poznáte? Viete, čo pre Vás spravil!? Mám tak veľa kresťanských priateľov, ktorí bojovali s rôznymi hriechmi a pokušeniami, ktorí boli z nich vykúpení vo veľkom a všetci sme súčasťou tejto krásnej, rozbitej rodiny hriešnikov, ktorí sa stali Božími deťmi! Modlím sa za jednotu celosvetovej cirkvi a teším sa na stretnutie s hociktorými kresťanmi na Slovensku, ktorí by ma mohli chcieť kontaktovať priamo. Poviem ti, teraz, spravím všetko, čo môžem, poukázať na návrat ku Kristovi a　k Jeho moci, pretože je to Jeho Moc, ktorá nás vykúpi.. nie naša vlastná sila. Podvoliť sa Jeho Sile - radšej ako sa márne pokúšať dosiahnuť niečo sám, to je jediný pravý kľúč k úspechu!
 
Milujem vás všetkých tam na Slovensku, modlím sa, aby Kristus pracoval vo vašich srdciach a mysliach, a modlím sa, aby kresťania tam odvážne stáli za pravdou Božou, za svetom, ktorý naozaj trávi veľa času počúvaním „kráľa sily vetra", radšej ako tichého, malého hlasu žijúceho Boha. Čítajte Biblie. Modlite sa. „Nechajte slovo Božie prebývať bohato vo vás, v celej múdrosti, učením a napomínaním sa navzájom žalmami, chválospevmi, duchovnými piesňami, spievajúc s milosťou v srdciach Pánovi" Kol 3:16
 
Milujte sa navzájom. Buďte k sebe navzájom otvorení. Neprebývajte v　úpadku, zamerajte sa na VÍŤAZSTVO v Kristovi. Satan nás chce stiahnuť ku kompromisu, k pochybnosti do tmy, do zúfalstva a to bude boj všetkých kresťanov, pokým sa Kristus nevráti! Očakávajte túto duchovnú bitku a　stojte silno v Božom brnení a v sile JEHO moci. Verte, že ON, ktorý má moc oslobodiť svet od hriechu má moc spraviť hocaký zázrak vo vás. Verte, že ON to vie spraviť, radšej ako sa domnievať, že to vie len na 90% - ale, že tých 10% je pre Neho príliš ťažkých. Preverte seba, úplne, aby ste vedeli, kde sa môže ukrývať nedôvera... potom, spýtajte sa Krista - v Jeho žiari - aby osvietil to miesto ukrývajúce tmu a aby vás naplnil namiesto toho milosťou a nádejou. Verte Kristovi, a nebuďte nešťastní.
 

Michael Glatze